Žárovky jsme jim odpustili
Když nám eurounijní páni zakázali vyrábět, prodávat a tím v podstatě i používat klasické žárovky, byla nemalá část našeho národa rozezlena. A to naprosto logicky. Protože znáte to – „páni v Bruselu vydělávají hromady peněz a mohou si dovolit všechno, na co si jenom vzpomenou, a my chudáci abychom na jejich vrtochy dopláceli a museli si namísto běžných a vcelku levných žárovek kupovat jakési předražené alternativy!“
A tak si mnozí z nás z trucu dělali do poslední chvíle zásoby toho zakázaného. Žádný problém – my starší jsme přece dosud nezapomněli na časy socialismu, kdy se tradičně skupovalo všechno, co bylo nedostatkové a u čeho hrozilo, že si to už zase neznámo jak dlouho nebude kde pořídit, a tak jsme u žárovek vlastně jen oprášili zkušenosti z minula.
Žárovky byly nakonec vykoupeny a leckdo z nás je má doma dodnes. Máme je doma, jakkoliv už je nejednou vlastně ani nepoužíváme a zřejmě nikdy používat nebudeme.
Protože jsme prozřeli. A zvykli jsme si.
Smířili jsme se s tím, že , naši zemi nevyjímaje.
Dnes už je i u nás normální šetřit elektřinou. Minimálně proto, že je tato stále dražší a dražší a „přece nebudeme platit hříšné peníze těm šizuňkům z energetických firem, že“?
A tak už vesměs používáme úsporné světelné zdroje a kdyby nám někdo nabídl návrat ke klasickým žárovkám, odmítli bychom. Protože dnes už máme rozum. Dnes už používáme svítidla, jež svítí, a nikoliv ta, jež dříve představovala nemalé ztráty v tom, že se více než svícení věnovala „topení“. Dnes už nebereme ta, jež měla značné tepelné ztráty, jež nám nebyly k ničemu.
A když se k tomu připočítá ještě to, jak dlouho dnešní úsporná svítidla vydrží, oč jsou tato trvanlivější než dřívější žárovky, je vše nad slunce jasné. Kdo by se vracel k žárovkám, když dnešní moderní svítidla vydrží klidně i deset let, že?
Prostě už dnes nejsme hloupí. Už jsme vzali ono bruselské rozhodnutí na milost.
Ovšem přesto by měli vzít páni z Bruselu v potaz, že ne vše je tak skvělé jako úsporná svítidla. Že tudíž ono naše smíření se s nimi neznamená, že jim do budoucna zbaštíme i další direktivy. Ty, jež v sobě nemají zdravý rozum. A jichž je daleko víc než těch o skvělých úsporných svítidlech.
A tak si mnozí z nás z trucu dělali do poslední chvíle zásoby toho zakázaného. Žádný problém – my starší jsme přece dosud nezapomněli na časy socialismu, kdy se tradičně skupovalo všechno, co bylo nedostatkové a u čeho hrozilo, že si to už zase neznámo jak dlouho nebude kde pořídit, a tak jsme u žárovek vlastně jen oprášili zkušenosti z minula.
Žárovky byly nakonec vykoupeny a leckdo z nás je má doma dodnes. Máme je doma, jakkoliv už je nejednou vlastně ani nepoužíváme a zřejmě nikdy používat nebudeme.
Protože jsme prozřeli. A zvykli jsme si.
Smířili jsme se s tím, že , naši zemi nevyjímaje.
Dnes už je i u nás normální šetřit elektřinou. Minimálně proto, že je tato stále dražší a dražší a „přece nebudeme platit hříšné peníze těm šizuňkům z energetických firem, že“?
A tak už vesměs používáme úsporné světelné zdroje a kdyby nám někdo nabídl návrat ke klasickým žárovkám, odmítli bychom. Protože dnes už máme rozum. Dnes už používáme svítidla, jež svítí, a nikoliv ta, jež dříve představovala nemalé ztráty v tom, že se více než svícení věnovala „topení“. Dnes už nebereme ta, jež měla značné tepelné ztráty, jež nám nebyly k ničemu.
A když se k tomu připočítá ještě to, jak dlouho dnešní úsporná svítidla vydrží, oč jsou tato trvanlivější než dřívější žárovky, je vše nad slunce jasné. Kdo by se vracel k žárovkám, když dnešní moderní svítidla vydrží klidně i deset let, že?
Prostě už dnes nejsme hloupí. Už jsme vzali ono bruselské rozhodnutí na milost.
Ovšem přesto by měli vzít páni z Bruselu v potaz, že ne vše je tak skvělé jako úsporná svítidla. Že tudíž ono naše smíření se s nimi neznamená, že jim do budoucna zbaštíme i další direktivy. Ty, jež v sobě nemají zdravý rozum. A jichž je daleko víc než těch o skvělých úsporných svítidlech.